JAK FOTIT PORTRÉTY NA CESTÁCH PO SVĚTĚ …
Cestuji po světě už celkem dlouho a za tu dobu jsem si určil svoje “vlastní pravidla” jak a za jakých okolností fotit portréty “domorodců” . Možná i díky těmto pravidlům se mi občas daří zachytit portréty “trochu jinak”
- nefotím proti vůli fotografovaného ! – to mi připadá velmi netaktní a otravné! v některých případech i ponižující ( vyskočit z auta a na sílu cvakat nějakou černošskou rodinu a jejich bídu? proč?! Viděl jsem to už tolikrát :/ jak fotograf “vrhne” na svou oběť bez známek studu )
- nefotím lidi kteří za focení chtějí odměnu ! – většinou mají strojený výraz a kolem spousty fotografů kteří chtějí záběr “zajímavé osoby” a z toho vyplývá v podstatě nulová šance na zajímavý záběr – nic pro mně …radši vyrazím někam kam nejezdí turisté, tam jsou lidé “přirozenější” a spontánnější .
- nestačí mi svolení k focení ! musí se uvolnit atmosféra ! chce to čas a trochu drzosti a talentu 🙂 … no a taky používám finty které popíšu v jiném textu 🙂
- za špatných světelných podmínek (či nezajímavých) nefotím radši vůbec ! proč taky … zajímavé lidi si snažím spíš zapamatovat v hlavě. V tomto případě tedy ani neztrácím čas focením 🙂 .
- streetfoto?! proboha proč ?! pro mně absolutně nepochopitelná fotografická, disciplína, tedy co se týká portrétů, (zachytit zajímavě street scénu je něco jiného! to beru!) ale fotit náhodně bez ladu a skladu ksichty kolemjdoucích na malou hloubku ostrosti … proč?! to nemá s kreativitou nic společného
- PORTRÉT JE HLAVNĚ O SVĚTLE ! O PŘIROZENOSTI! a kreativitu mu dodává práce s kompozicí, pozadím i celkovým prostředím ! teprve pak vzniká celek který může “něco říct” o portrétované osobě
pokračování ZDE
Facebook komentáře
