BORNEO – cesta do pralesa – od plánu k realizaci za pár hodin 😉 Ve vánočním shonu jsem se rozhodl narychlo vypadnout z Evropy – kamkoli ! Letenku do Singapuru jsem si našel na svém oblíbeném vyhledávači www.kayak.com s tím, že už se nějak na místě pokusím lokálníma aerolinkama dopravit na Borneo či do Indonésie. Dokonce byla dobrá letenka s mými oblíbenými AIR EMIRATES za cca 15 000 a to ve špičce vánočních svatků – směr cesty byl dán 🙂
 |
| tihle nosatci byli pro mne na Borneu nejzajímavěší |
 |
| místní zajímavý hřbitov |
 |
| v mangrovovém lese – krab poustevník velikosti lidské pěsti |
 |
| Makakové na pobřeží |
 |
| prales |
 |
| deštný prales – doslova 🙂 |
Cestopis: (pro ty kterým nestačí obrázky )
Na letišti v Singapuru jsem se přesunul na dalši dva terminaly , kde jsem hledal lokalni společnosti s letenkami na Borneo – když už jsem ztrácel naději, našel jsem air Malajsia kteří měli jediní volné misto v letadle (opet pomohl Kayak.com) Letadlo odletalo za 30 min a tak jsem prosíc na kolenou usmlouval cenu i propašovaní do letadla po uzavření odbaveni 🙂 cena zpáteční letenky cca 2 500kč ! plan vyšel a dokonce i za relativně dobrou cenu 🙂
Přílet do Kuchingu (Borneo) proběhl drsněji, nebo’t po tvrdém přistaní v bouřce museli ošetřovat pasažéra ( ja si při té raně o zem jen narazil koule hlavou;) ) Kuching je relativně vyspělé velkoměsto a jako vstupní brana do pralesa rozhodne nevypadá . Dává však moznosti pujčit si auto, nebo využít jiné dopravní prostředky kterými se do pralesa dá dostat za par hodin .
Přílet do Kuchingu (Borneo) proběhl drsněji, nebo’t po tvrdém přistaní v bouřce museli ošetřovat pasažéra ( ja si při té raně o zem jen narazil koule hlavou;) ) Kuching je relativně vyspělé velkoměsto a jako vstupní brana do pralesa rozhodne nevypadá . Dává však moznosti pujčit si auto, nebo využít jiné dopravní prostředky kterými se do pralesa dá dostat za par hodin .
Co jsem viděl a zažil na borneu:
Několik dnů jsem chodil sám pralesem s foťákem v ruce , ale vzhledem k tomu, že jsem chytil mimořádný tropický cyklon jsem 90% času trávil v dešti. Takže zas tak moc fotogenicky nebylo . Na druhou stranu déšť je v tropech celkem příjemný – něco jako teplá sprcha 🙂Nepříjemné na tom bylo, že jsem musel každodenně strhávat pijavice z nohou i jinych částí těla 😉 ty mrchy se zakousnou i přes ponožku a tělo jim zůstane venku ! no chuťovka 😉
Cestou jsem potkával hodně velkých hmyzáků , hady a taky opice 🙂 zejména ty nosaté byly velmi zajimavé 😉 V tropech uz jsem byl v Africe i Jižní Americe , ale tady mne překvapila nadměrná velikost hmyzu, no ale taky například mikro vlaštovky velikosti kolibříka 🙂 Nejsem zoolog, ale logicky mi z toho vyplýva, že tady ti megapavouci , megakudlanky a megahousenky žerou ty minivlastovky ;))) . Nadšený jsem byl z místních monstróznich motýlů a vážek ! – nádherné barvy a velikost 😉 Ti velcí motýli nad 15cm létaji jakoby zpomaleně ;)no krásný pohled.
Zklamání bylo , když jsem se dověděl pravdu o pozorování orangutanů ;( . Fotky z místních „expedic“ jsou z 90% švindl, jelikož orangutani jsou k vidění jen v “ záchranných stanicích“ které jsou trošku ZOO :/ . Funguje to takto : mladé narozené orangutany vychovávají lidé a po dosažení určitého věku je pouští do „ohrazené volné přírody“ , kam jim nosí pravidelně stravu a nechávají je turisty fotit za poplatek na stravovací rampě ;( . Když jsem se to dověděl, otočil jsem se na podpadku a frčel hledat stěstí dále do pralesa . Později jsem se dověděl že 99% Bornejců nikdy nevidělo orangutana v přírodě , neboť reguléně žijí jen v těch nejnepřístupnějších oblastech nekonečného pralesa . No zklamání – čekal jsem prostě, že stejně jako v Africe budu několik hodin či dnů hledat primáty (tak jako jsem hledal horske gorily ci chimpanzy) a buď najdu nebo ne – ale princip ZOO ? to neee ;( – I když samozřejmě lepší toto, než je chovat v kleci.Zajímavé byly i tzv “ dlouhé domy“ což je vesnice ve stylu“ paneláku naležato “ – desítky až stovky „bytovek“ , které jsou spojeny jednou dlouhou chodbou. Cela budova je postavena na bambusu , několik metrů nad zemí. Každý tento dům ( vesnice ) má svého náčelníka, který žije poblíž “ bambusoveho náměstíčka“ které bývá většinou uprostřed domu. Některé vesnice ale už propadly komerci a vodí na prohlidky turisty za poplatek 🙁 . V takových vesnicích ale trčí z bambusové (nebo už i plechové) střechy satelity a za vesnicí má každý domorodec zaparkované auto :). Omylem jsem se do jedné takové dostal a utíkal jsem pryč 🙂 Lidé tam měli buď strojené usměvy, nebo byli zpruzení tím, že si je tam chodí fotit japonci u jidla :/.
Můj plán, dostat se na indonéskou stranu ostrova se podařil jen částečně. Na hranice jsem se dostal , ale neprostupnost pralesa mi nedala šanci, se ani po mnoha hodinách dostat někam dál. A tak jsem se dostal, jen k několika krásným výhledům do indoneské vysočiny. (pro představu – rychlost posunu pralesem bez prosekané cesty je asi 300 – 1000m/hodinu )
 |
| místní benzinka |
Zážitek byl i s vesnickou tankovací stanicí . Když už jsem v autě neměl vůbec žádný benzín (jelikož jsem celou cestu nenarazil na žádnou benzinku), musel jsem zastavit ve vesnici , kde mi jako blbci vysvětlili, že benzín je k mání téměř všude, jen se musím ptát! 😉 No a pak mne zavedli do statku, kde přiběhl pán s konvicemi benzinu a vše vyřešil 🙂
Jako všude na světě i tady jsem v oblastech kde nejsou moc turisti narazil na příjemné a vstřícné lidi – například, na pána kterého jsem stopnul a který mne pozval k sobě domů ke své rodině a pohostil mne ! jen tak … z radosti z kontaktu s „velkým“ cizincem a aby mně ukázal svému synovi 🙂 No tohle se mi stalo v Evropě naposledy před 15 lety v Rumunsku u bači na horách – jinak tyto “ lidské“ skutky zažívám výhradně v neturistických oblastech zemí třetího světa. (jak ta civilizace degraduje lidskost)
Dalším zážitkem bylo cestování na člunech, což je v místních deltách nejběžnější a nejrychlejší způsob dopravy , Dlouhé úzké lodi s motorem mají místní „taxikáři“ hodně v ruce i když zažil jsem i boj o přežití ve vlnách na moři za bouřky a přílivu . I loďař přiznal, že to bylo tak tak , když už nás zavalila vlna a já musel vyhazovat kyble vody abychom se nepotopili . Velmi mne taky „pobavily“ bezpečnostní cedule na lodním „nástupišti“ , které upozorňovaly na krokodýly tím nejůčinnějším způsobem – fotodokumentací z útoků ( záběr jak krev stříká z těla, které rvou krokodýlovi z čelistí do lodi , další záběr zelené mrtvé tělo, které vytahují rozřezanému krokodýlovi z břicha atp.) no jak říkám velmi účinné varování 🙂 A to je asi tak vše, co si vzpomínam z Bornea 🙂
Dalším zážitkem bylo cestování na člunech, což je v místních deltách nejběžnější a nejrychlejší způsob dopravy , Dlouhé úzké lodi s motorem mají místní „taxikáři“ hodně v ruce i když zažil jsem i boj o přežití ve vlnách na moři za bouřky a přílivu . I loďař přiznal, že to bylo tak tak , když už nás zavalila vlna a já musel vyhazovat kyble vody abychom se nepotopili . Velmi mne taky „pobavily“ bezpečnostní cedule na lodním „nástupišti“ , které upozorňovaly na krokodýly tím nejůčinnějším způsobem – fotodokumentací z útoků ( záběr jak krev stříká z těla, které rvou krokodýlovi z čelistí do lodi , další záběr zelené mrtvé tělo, které vytahují rozřezanému krokodýlovi z břicha atp.) no jak říkám velmi účinné varování 🙂 A to je asi tak vše, co si vzpomínam z Bornea 🙂
Cestou zpět jsem musel protrpět den a něco v Singapuru – je to bohatý stát (město) plné mrakodrapů, obchoďáků a vyspělých technologií – zkrátka nic pro mně . Jediné co mne zaujalo, bylo množství restaurací ! – desetitistíce restaurací všude !!! V každém obchoďáku desítky až stovky restaurací a všude relativně obsazeno ! Kvalita jidla vyborna ! Navíc v čínské a indické čtvrti byly téměř výhradně restaurace- mazec! . Jako vegetariána mne potěšila ulice v indické čtvrti, kde jsem napočital přes 30 specializovaných vegošských restaurací . Jinak jsem se proběhl kouknout mezi mrakodrapy a na ně a mazal jsem pryč 🙂 V metru mne přepadla depka , když jsem videl, že 99% lidí čumí do iphonu či tabletu i přesto že necestuji sami 🙁 Verbalni komunikace v tomto přetechnizovanem svetě, (kde je všude dostupná zdarma veřejná městská wifi ) umřela … Hrozný pohled na „robotky “ napojené na svůj přístoj .. Ale dalo mi to impuls k zamyšlení a taky k přečtení knihy , která mne snad trochu posunula směrem od toho co jsem videl. Rady na cestu :
Cestujte s časovou rezervou po monzunové sezóně ( nejlépe od února)
Využívejte levné lokální letecke dopravce – dobrá cena i kvalita.
Autobusové linky nebrat na delší vzdálenost než 50 km! Vždy je lepší loď nebo letadlo.
Pokud budete cestovat jako já sám trošku se to prodraží : např lodě do pralesa se platí vzdy za plne obsazenou lod , Ubytování bývá často možné v dřevěných chatkách pro více osob a platí se za chatku .
Borneo je gigantický ostrov, na který by nestačil ani mesic cestování – pokud pojedete na kratší dobu rozmyslete si co chcete vidět protože musíte počítat s dlouhými přesuny, snad vám v tom pomůže i tento cestopis 🙂
Cestujte s časovou rezervou po monzunové sezóně ( nejlépe od února)
Využívejte levné lokální letecke dopravce – dobrá cena i kvalita.
Autobusové linky nebrat na delší vzdálenost než 50 km! Vždy je lepší loď nebo letadlo.
Pokud budete cestovat jako já sám trošku se to prodraží : např lodě do pralesa se platí vzdy za plne obsazenou lod , Ubytování bývá často možné v dřevěných chatkách pro více osob a platí se za chatku .
Borneo je gigantický ostrov, na který by nestačil ani mesic cestování – pokud pojedete na kratší dobu rozmyslete si co chcete vidět protože musíte počítat s dlouhými přesuny, snad vám v tom pomůže i tento cestopis 🙂
pozdeji dodám ještě další fotky
Facebook komentáře
