rozhovor o cestování a focení

Na stránkách AFOPu si můžete přečíst rozhovor se mnou o focení a cestování s Romanou

 

http://afop.cz/blog/osobnost/desatero-pro-marcela-konecneho-cesta-kolem-sveta-za-90-dni/

Desatero pro Marcela Konečného

“Cesta kolem světa za 99 dní”

 od Romana Marie Jokelová

 

Marcel Konečný je kontroverzní osobnost české fotografické scény. Je to fotograf, cestovatel, markeťák, obchodník, kritik, lektor a tak trochu blázen. Proč to píši? Podívejte se na Marcelův blog, který ve Vás jistě vyvolá různorodé pocity. Budete se ptát, jestli je v pořádku, co zde píše, jestli to myslí vážně, jestli je nebo není arogantní, souhlasně budete pokyvovat hlavou, nevěřícně protáčet panenky a častokrát se od srdce zasmějete.

Marcel Konečný procestoval takřka celý svět a o tom má skutečně co vyprávět. Nechte se inspirovat a poradit si od fotografa a cestovatele v jedné osobě, aby se Vaše další cesta stala nezapomenutelným zážitkem.

Jak se stane, že člověk procestuje téměř celý svět? Jsou tvé cesty pouze pracovní, nebo si prostě řekneš, že chceš vidět tuto či onu zemi, naplánuješ cestu a vydáš se tam?

Jak se to stane? Jednoduše, když vás žene touha poznávat svět, tak to jde tak nějak samo. Zkrátka, kde je vůle, je i cesta. I když často od lidí slýchám výmluvy typu: „Já bych taky jel ale, já nemám peníze, já nemám čas, já mám rodinu, já neumím jazyky“. Prostě výmluvy. Nic z toho není pravda, je to jen sebeobhajování vlastní neschopnosti se rozhodnout. Na argumenty, proč to jsou jen výmluvy, není v tomto rozhovoru prostor, ale chystám na toto téma článek na blogu. A plány? Vzhledem k tomu, že chci vidět úplně všechno, nemám žádné speciální plány a beru to, jak to přijde. Nejčastěji je impulsem akční cena letenky. (Sleva 50 % a více.)

Jak je to s jazyky, domluvil ses vždy a všude?

Viz výše. Klasická výmluva – neumím jazyky, nemohu cestovat. Já se začal učit angličtinu až předloni, kdy jsem měl již procestovány všechny kontinenty. Vždy mi stačil slovníček, úsměv a tužka a papír na malování. Úsměv + vůle najít společnou řeč = univerzální světový jazyk.

Myslíš, že je lepší jezdit sám nebo ve skupině?

Cestuji nejčastěji a nejraději sám. Zážitky jsou mnohem intenzivnější a také penetrace mezi „místňáky“ je přirozenější.  Zkrátka, i přesto, že mám skoro 2 m a přes 100 kg, domorodci mívají pečovatelské sklony a když vidí jednotlivce, přijmou je mezi sebe. Ve dvojici nebo skupině toto nelze zažít. Přesto jezdím i ve skupině, většinou když vedu nějakou fotoexpedici .

Jaké země z tvého dream listu jsi ještě nenavštívil?

Jak už jsem psal, nemám dream list. Vyžívám se v poznávání nepoznaného a každou novou oblast beru jako novou výzvu. Navíc velká očekávání akorát plodí velká zklamání. Takže neočekávám a neplánuju. Je ale pravda, že ve vyhledávačích mám teď nejčastěji nastavený alarmy na ceny letenek do Madagaskaru, Namibie, Iránu a na Azorské ostrovy.

Jaké země pro tebe byly zklamáním a jaké naopak překvapením?

To je o tom očekávání. Zklamat může jen země, od které něco čekám, a to se nenaplní. Svým způsobem mne zklamalo Japonsko – kulturně je to pecka, ale příroda mne moc nenadchla. A nejpříjemnější překvapení pro mne byla návštěva JAR kvůli pestrosti krajiny a zvířecích druhů. Pro mne je to od té doby no. 1 v cestovatelském rankingu a je to jedna z mála zemí, kam se vracím.

Vydáváš se spíše na místa z průvodců nebo na neprobádaná či dokonce zakázaná místa?

Často si díky průvodci vytvořím v mapě základní top body, ale trasu volím vždy až na místě podle počasí a podle doporučení místních. Často se ptám místních právě na to, jaké zajímavosti můžu najít mimo těch turisticky profláknutých. Velmi mi v tom také pomáhá Geocaching nebo Tripadvisor

Co si myslíš o fototuristice?

Pokud je tím myšleno cestováni za účelem naučit se fotit, anebo pořídit pěkné fotky, tak samozřejmě jsem pro. Má to samozřejmě své „ale „ :

a) etika chování vůči domorodcům, zejména v zemích 3. světa – tady se občas potýkám s necitlivostí a nadřazeným chováním lidí s foťákem, zkrátka fotí, jako by byli v zoo, bez ohledu na to, že fotí lidské bytosti, které mají stejný nárok na soukromí, jako my;

b) lidi zapomínají na to, že zážitek je více, než fotka – často pak propásnou ty nejsilnější okamžiky jen proto, že se věnují foceni. Já dostal v tomto ohledu lekci, když jsem byl na hranici Ugandy a Konga fotit horské gorily – neskutečně blízko jsem se dostal ke gorilí rodince s mláďaty a velkým stříbrohřbetým samcem, světlo bylo neskutečné a prosvítalo v tenkých paprscích přímo na hrající si gorilí mláďata. Samec seděl 3 m ode mne, jenže foťák ani náhradní baterie prostě nefungovaly! Asi chápete, jak jsem se cítil. Ale nakonec jsem tomu nahoře za tuhle lekci poděkoval a pochopil jsem, že mi tím vlastně pomohl k intenzivnějšímu prožitku. Když jsem o pár let později měl tu čest setkat se s největším tvorem planety, Modrou velrybou, ani jsem foťák nevytahoval. Snažil jsem se jen maximálně prožít tu mimořádnou chvíli. Doporučuji to i ostatním. Co se týče těch zemí 3. světa, myslím si, že cestování tam patří k zásadnímu lidskému vzdělání, které způsobuje jiný pohled na „naše problémy“ a pro lidi, kteří ovlivňují světonázor běžných lidí (učitele, novináře, politiky atd.) by navštívení takových zemí mělo být povinné.

Sám pořádáš foto cesty. Kam se s tebou mohou lidé vydat?

Ano, ale nejsem žádná cestovka. Vybírám si lidi, se kterými jedu. Ne každý snese mojí kritiku a ne každý je dostatečně „pružný“, aby snesl cestu, jejíž plán se mění ze dne na den. Často si lidi vybírám už na fotokurzech v ČR, kde je vidět, kdo má zájem o fotku a zlepšení a kdo jen hledá „zkratky“ k jednoduché líbivé fotce. Na expedicích pak neříkám lidem „tady si stoupni a takhle to vyfoť“, chci, aby si svou fotku uměli najít sami a měli na ní svůj autorský vklad. Každý večer pak konzultujeme chyby a možnosti zlepšení.

Co bys doporučil člověku, který se vydává na svůj první delší foto trip ohledně výbavy – jaké jsou nezbytnosti a co se může nechat doma?

Za těch mnoho let, co cestuji, se propracovávám k minimalizaci. Aktuálně jsem v Bolívii a všechna má zavazadla tvoří batůžek, který se vejde jako kabinové zavazadlo + fototaška = 11 kg zavazadel. I tohle je důvod, proč jsem přešel na fototechniku Fujifilm. Váhu a objem fotovýbavy jsem snížil o 70 %! A to při zvýšení kvality snímků! Nejčastěji používám fotoaparát Fuji X100S (cca 300 g).

Máš nějaké tipy pro začínající cestovatele – letenky, destinace atp.?

Hledání letenek je docela složitá disciplína a na vysvětlení tady není prostor. Naštěstí už existují mnohé servery, které za vás hledají ty nejlepší nabídky. Takže stačí jen být pružný a včas zareagovat. Nejlepší začátečnická destinace je asi Asie obecně (Thajsko, Indonésie, Kambodža, Nepál, Indie atp.). Letenka se dá sehnat i pod 10 000 Kč a náklady na život all inclusive (jídlo, spaní, transporty) bývají i pod 10 USD/den. Takže pokud máte dost času, můžete odjet do Asie ušetřit a neutrácet :). Tři základní rady, jak se dostat pod průměr 10 USD/den: a) nekupujte nic na letištích; b) nejezděte tam, kam jezdí turisti; c) jezte jídlo od pouličních prodejců  a ne v restauraci, a samozřejmě smlouvejte. Pokud chcete exotiku blíže, vydejte se do tureckých hor nebo například do Rumunska.

www.marcelkonecny.com

 

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

Copyright (c) Marcel Konečný

 

 

 

 

Facebook komentáře