o kritice a sebevědomí

o kritice a sebevědomí 


… už dlouho o sobě poslouchám jaký jsem arogantní a namyšlený hajzl ! Když vyšel tento článek o úrovních fotografů musel jsem promazávat ve vzkazech desítky vulgárních anonymních nadávek , občas si to vyslechnu i neanonymně zejména při kritizování fotek … takže jsem mnohým slíbil že jednou napíšu tento článek který to snad vysvětluje.

 

.... Často se více proviňujeme, když se zavděčujeme, než když urážíme....
Publius Cornelius Tacitus
 

… „Nedělej jiným to co nechceš aby jiní dělali tobě“ . Tohle jsem poprvé uslyšel jako dítě a od té doby se snažím , abych podle toho co nejvíce konal . I proto se snažím všem kolem říkat co si o nich, nebo jejich činech či výtvorech doopravdy myslím . Chtěl bych totiž totéž od nich . Jenže tohle je pro 99% lidí těžké. Jak názory jiných příjmat, tak se „pravdivě“ vyjadřovat . V podstatě „milosrdné lhaní“ je společenský standard ve kterém se všichni rádi svezou . Přitom  právě „pravda“ je to, co někoho může zlepšit či přivést na správnou cestu . 
Mám rád lidi, kteří se nebojí kritizovat. Opravdu ! Vážím si jich mnohem víc, než těch, kteří se snaží být laskaví i za cenu „malých lží“ . Jsem vděčný lidem kteří mi řeknou: že jsem tlustý, hloupý, namyšlený a že se mi to či ono nepovedlo . Zejména v případech, kdy jsou tito lidé pro mne přirozenou autoritou osobnostně, nebo v určitém oboru.

Každý určitě slyšel ten typický rozhovor ve skupince žen : “ teda ty jsi ale zhubla ne? , no nějak ti to sluší dneska ! ,no a v momentě ve kterém dotyčná opustí skupinku dojde na realitu : “ teda ta je ale strašně tlustá  co? měla by se sebou něco dělat ! …atdd  .. legrační je, že lidé odsuzují spíše tu druhou část rozhovoru ! Odsouzeníhodná je podle mně spíše ta první část, kde se uplatňovala hromadná společensky akceptovaná lež .


proč se lidé brání názorům které je nechválí ?
Lidé si berou názor jiných příliš osobně a sami sebe berou příliš vážně ! Copak opravdu člověk neví, že není stoprocentní? Každý tlusťoch ví, že je tlustý , každý kdo má za sebou studium (na jakékoli úrovni) by měl vědět, že není nejchytřejší, každý kdo tvoří by měl vědět že jeho dílo není dokonalé ( minimálně ne pro všechny ) atd .  Pokud by si toho byli vědomi, nikdy by jim nedělalo problém přijmout názory druhých. Jenže lidé mají sklony podléhat pohodlnému sebeobelhávání a časem dojde k tomu, že uvěří tomu o čem na začátku věděli že je minimálně „drobná nadsázka “ a najednou berou kontakt s „realitou“ jako útok .  Většinou je jejich reakcí na kritiku protiútok a plivání jedovatých slin :) To je ovšem opačný extrém, který má za cíl ublížit a ne říkat svůj názor. A právě to je to, s čím si lidé „kritiku“ pletou –  s útokem,  bohužel.


co je to kritika ? (dle encyklopedie ) 
Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého krinein, rozlišovat, posuzovat) znamená schopnost nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, nepřebírat naivně tradované názory, nýbrž dokázat zaujmout odstup a vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností . Kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě falešné víry. (dokonalý popis – lidé to ale vidí jinak zdá se mi)


Kdo může a kdo nemůže kritizovat ? (kdo je a kdo není odborník )
Nejčastějším „argumentem“ těch, jež nejsou vyrovnaní se sebou samými je :  kdo jsi ?! že mi tohle říkáš ! Jsi nějaký „mistr světa? “ (rozuměj uznávaný odborník) a pokud nejsi tak jsi AROGANTNÍ NAMYŠLENÝ a NADŘAZUJEŠ SE  – to je omyl ! 
a) svůj názor může říct kdokoli na cokoli  – je jen na člověku samotném jak s informací naloží 
b) Od odborníka je názor na cokoli přínosný (i v případě že jej neakceptuji)
c) I od laika je názor na cokoli přínosný. Neboť dává zpětnou vazbu z pohledu, který již znalec v oboru ztratil
d) nejčastěji slyšíte pravdu od dětí ty totiž ještě nejsou naprogramovány na společensky očekávané věty (bohužel však mají přehled jen v obecné rovině. Řeknou vám že jste tlustý a starý, ale ke kvalitě fotek se asi odborně nevyjádří :)


příklady :

  • Hudba – nemusím znát noty  ani hrát na jakýkoli nástroj abych byl znalcem kvalitní hudby.
  • Jídlo – nemusím být výborný kuchař a přitom mohu být znalcem dobrého jídla. (mmch. známí se mnou nechtějí chodit do restaurací neboť mám vždy spousty všetečných dotazů, a pokaždé když dostanu jídlo které mi nechutná tak o tom personálu řeknu . Z toho plynou většinou společensky nepřijatelné situace, kdy po mně např „konfrontovaný“ kuchař žádá, abych mu vysvětlil, jak bych to uvařil já :) a nebo číšník který přechází do protiútoku  s tím, že jsou „vyhlášená“ restaurace a „nikdo si ještě nestěžoval“ . Přitom jen u mého stolu bylo 50% lidí ,kteří by se do té restaurace již nikdy nevrátili – a přesto jídlo pochválili tedy na dotaz „chutnalo?“ přikývli. A já se ptám : „kdo je pro provozovatele přínosem“? – ten kdo pochválí jídlo, ale už nikdy nepřijde a nebo ten kdo to zkritizuje ale dá restauraci další šanci?… )
  • Víno – nemusím být vinařem ani studovaným someliérem abych poznal kvalitní víno 
  • Fotografie  – nemusím být špičkovým fotografem abych poznal co je a co není dobrá fotka.
  • Film – nemusím být režisérem abych poznal co je dobrý film   atd …

A teď to důležité :  i přesto, že je ten či onen odborníkem, stejně jeho názor není nic víc než vyjádřením jeho subjektivního názoru ! Míra jeho odbornosti by pouze měla mít vliv na hodnotu jeho názoru – je na vás jestli jej přijmete .


Kdo je a kdo není „dobrý“
Časté je dělení na amatéry a profíky  – ano já v tom mám jasno. 
Amatéři jsou ti, kteří danou věc dělají z lásky a nadšení. Mezi nimi lze nalézt 90% toho nejlepšího téměř ve všech oborech.
Profesionálové jsou ti, kteří se tím „musí“ živit  a tak hledat kvalitu mezi profesionály je velmi těžké ! Naopak např. 90% profesionálních fotografů patří mezi podprůměr mezi amatéry .  Koukali jste se někdy na nabídky „profesionálních“ svatebních fotografů ? :) často jsou to lidé, kteří si před pár týdny koupili foťák. Bohužel většina lidí má představu, že amatér je něco méně než profesionál.


Kdo je úspěšný?
Lidé sbírají ocenění a jiné „odznáčky“ kterými si uměle vytvářejí dojem úspěchu a nadřazenosti . Jejich nízká víra v sebe sama zajistila, že potřebují „potvrzení“ svých kvalit. ( jediné kde lze toto „měření úspěchu“ uplatnit je ovšem sport ) A tak chodí do zájmových skupin „sekt“ * (tj. tam kde je chválí) a přihlašují se do soutěží a pořádají výstavy,  aby se utvrdili ve své odbornosti, či aby mohli říct že jsou „dobří“. Po čase ale ztratí kontakt s realitou a tak věnují čím dál více času a jiných prostředků tomu, aby se udrželi na tomto „virtuálním“ obláčku . V této fázi většinou chválí všechny kolem sebe  neboť ví, že se to vyplatí a minimalizují tím možnost střetu s reálným názorem.  ( Ano tomu usměvavému milému číšníkovi v oceněné restauraci se velmi špatně odpovídá na otázku :“ chutnalo?“ že se to nedalo žrát! :)), stejně tak jako se špatně říká tomu hodnému pánovi fotografovi který si uspořádal 10 výstav, všem rozdává rady a všechny chválí, že je jeho fotka průměrná! )  


Lidé si nevěří, a tak se nesoudně nechávají obelhávat okolím . Nestačí jim, že to co dělají dělají s láskou a rádi chtějí být utvrzováni (chváleni)  ostatními.  Často se ale díky tomu dostanou do slepé uličky . Viděli jste v TV pořad o kuchařkách které které i z jednoduchého jídla udělají blivajz a nebo hvězdnou pěchotu v pěveckých soutěžích? – ano tito lidé prošli kolem mnoha „lhářů“ kteří jim říkali, jak skvěle vaří resp zpívají a díky tomu je dostali až na veřejný pranýř! A zodpovědní jsou za to z velké části právě ti, kteří jim celou dobu raději „společensky“ únosně lhali !


Je dobré být si vědom toho, že nejlepší může být i ten, jehož většina  kritizuje a nechápe. Dělejte věci jak nejlépe umíte a buďte s tím spokojení . Nenechte se zlákat vidinou měřitelného úspěchu . Je vynikající hudebník ten, kterého poslouchá nejvíce lidí ? Nebo ten, který je ceněný hrstkou odborníků?  Je dobrý fotograf ten kterého všichni chválí, ten který má obdiv zasvěcených a nebo ten, který vydělá nejvíc peněz ? Každý to vidí jinak.


Je mnoho vtipných historek, které jsem v tomto duchu prožil :


Geniální fotografka s citem pro detail a minimalistickou kompozici si často musí vyslechnout : „vždyť na té fotce nic není, je to nějaké nakřivo, to ti snad spadnul foťák ne?“ a podobné připomínky, přitom její geniální díla se mohou jednou prodat za  statisíce právě svou výjimečností. Kdežto fotograf zvířátek v zoo slyší stonásobek  pochvalných a obdivných komentářů – jeho fotka se však může prodat maximálně za 100 korun do atlasu zvířat (neboť podobných fotografů jsou statisíce). Co je tedy úspěch ?  Bohužel spousta lidí se nechá svést na cestu většinového chválení , i za cenu ztráty své jedinečnosti. 

autor . Jindra Hrnčířová

   Také jsem byl pobaven situací kdy špičkový italský kuchař servíroval v ČR vynikající rissoto s výborným vínem  a byl zkritizován za „nedovařenou rýži “ a  kašovitou konzistenci víno pak bylo prohlášeno za silné a zředěné colou :) té situaci chybělo jen zkritizovat studenou polévku gazpacho :)))  proč to píšu?  Ten kuchař si byl vědom svých kvalit nic si z toho nedělal, věděl že vše připravil nejlépe jak to jen šlo a s úsměvem na tváři požádal strávníky, aby se oprostili od toho co očekávali a zkusili najít chuť v tom co dostali .

závěr zní asi divně ale myslím si toto :

  • Dělejte cokoli Vás baví ! a dělejte to tak jak si myslíte že je to správné podle Vás.
  • Nehleďte na společenské uznání – nesbírejte „tituly, odznáčky a ceny „.
  • Vzdělávejte se co nejvíce v tom co děláte, ale neberte názory odborníků za dogma ! 
  • Kritika nemusí být vždy jen plivání jedovatých slin – může to být také ten jediný upřímný názor a za něj buďte vděční.
  • Přijímejte proto s radostí jakékoli názory, ne jen ty „společensky očekávané“ .



Váš Marcel

* sekta – je jakákoli zájmová skupina, která zastřešuje lidi kteří nemají sebevědomí, a tak mají strach ze všeho kolem . Sekta jim dává pocit jistoty a také jistotu pochvaly . Sekty nejsou jen náboženská sdružení, ale také například skupinky na fotoserverech nebo skupiny vegetariánů či sportovců  atd . Sekta se vyznačuje tím, že má své autority a také pocitem, že se člena v případě útoku zvenčí ostatní zastanou. Také často dává pocit výjimečnosti či nadřazenosti. Sekta je mikrosvět, ve kterém naleznou jistoty  po kterých „ti bojácní“ prahnou .  Přeji všem, kteří se vyhřívají v pohodlí sekt, aby otevřeli oči a našli odvahu žít i bez těchto berliček.



Facebook komentáře